Yrsa Sigurdardóttir je špičková islandská autorka detektívok, ktorá skryje mnohých autorov do vrecka. Už dlhé roky si udržiava vysokú kvalitu a dokáže stále prekvapovať svojimi zápletkami. Atmosféru mrazivého severu vykresľuje dokonale, tak už netreba váhať a pustite sa do jej najnovšej knihy Kořist.

Mrazivá Kořist

Ocitneme sa v nehostinných podmienkach islandskej ľadovej pustatiny, kde sa stratí štvorica turistov. Prečo vyrazili v takých drsných podmienkach úplne mimo civilizácie? Prečo opustili bezpečie zrubu takmer nahí?
Záchranárka Johanna a jej kolegovia z pátracieho tímu prichádzajú vyšetriť toto bizarné zmiznutie, púšťajú sa do pátrania a narážajú na veľmi čudné stopy.

Na osamotenej radarovej stanici na pobreží Stokksnes medzitým dochádza k nevysvetliteľným a hrozivým udalostiam. Červená mláka krvi uprostred nedotknutého snehu, detská topánočka pochovaná desiatky rokov pod zemou, život dobrovoľne ukončený v morských vodách hlbokej skalnej trhliny.
Sneh neprestáva padať a tajomné udalosti pribúdajú, akoby ich mrazivé počasie doslova priťahovalo...

Kořist je vynikajúce severské krimi plné nezvyčajných a nevysvetliteľných javov. Zavedie vás do najopustenejšej islandskej divočiny a mráz vám už pri čítaní bude zaliezať pod nechty a pod kožu.
Yrsa vás vedie tromi dejovými linkami, dokonale prepracovala zápletku, takže sa len necháte unášať, lebo len ťažko budete hádať, ako sa to skončí. Mierne mysteriózne, tajomné ako islandská krajina. Mix trileru, severskej detektívky, ale aj hororu.

Toto je ten typ kníh, ktorý vo vás vyvoláva nepríjemné pocity. Máte chuť sa obzerať, nervózne si hryziete do pery a snažíte sa prísť na to, ako to vlastne je.

Prečítajte si úryvok z knihy:

Nikde ani stopy po člověku. Všechno zahaloval zářivě bílý netknutý sníh. Nezahlédli jediného živého tvora a ani je to příliš nepřekvapovalo – v takové pustině by v nynějších mrazech přežilo jen málokteré zvíře. O tom se přesvědčili na vlastní oči, když cestou objevili mrtvou ovci. Byla skoro celá zavátá a kůži vyčnívající zpod sněhu pokrývaly zmrzlé chuchvalce vlny. Ovce, které se z této oblasti nepodařilo na podzim zahnat do ohrad, nemohly dopadnout dobře. Byl to ponurý pohled, takže se u ní dlouho nezdrželi. V nastalé situaci už pro to ubohé zvíře stejně nemohli nic udělat.
Uprostřed pláně stál působivý dřevěný srub. Vybledlý nátěr pamatoval lepší časy, dřív bývala barva určitě sytější a povrch méně matný. Navzdory ošumělému vzhledu však budova ostře kontrastovala se svým okolím. Mechově zelená a hnědočervená ve sněhobílém světě.
Jóhanna se zaposlouchala, ale z chaty se žádné zvuky neozývaly. Kromě křupání sněhu pod nohama Þóriho, záchranáře z Reykjavíku, vládlo všude naprosté ticho. Nic. Dokonce i vítr zadržel dech, jako by mu po nedávných bouřích došly síly. V uplynulých týdnech se tlakové níže na meteorologických mapách úhledně řadily do fronty jedna za druhou. Nakonec už Jóhanna před každou ...