Posunuli jsme se v čase půl roku po vyřešení případu Sněhulák, který zasáhl Harryho Holea nejen po profesní, ale i po osobní stránce, neboť se v ohrožení ocitla jeho láska Ráchel a její syn Oleg, kteří po uzavření případu Harryho opouštějí a stěhují se do ciziny. Harry se utápí v sebelítosti a odebírá se do Hong Kongu, kde, aby se vyhnul totálnímu propadnutí alkoholu, propadá jiné droze, opiu a prohrává vysoké částky v sázení na koně v dostizích. S oddělením vražd v Oslu už nechce mít nic společného. Jeho přání však není vyslyšeno, když ho v Hong Kongu vyhledá kolegyně z oddělení vražd Kaja Solnessová a přemlouvá jej, aby se vrátil do Norska a pomohl policii s případem dalšího sériového vraha. Harry se po delším přemlouvání nakonec vrátí a pouští se do případu, který bude pořádně těžké rozmotat. První dvě oběti jsou ženy zavražděné poměrně brutálním způsobem. Mají v ústech podivná zranění, která jim způsobila smrt a není jasné, co je mohlo způsobit. Objevují se další oběti, které však umírají zcela jiným způsobem, ale Harry Hole brzy přichází na to, že všechny vraždy jsou propojeny. Oběti strávily jednu společnou noc na zapadlé chatě v norských horách.

 

Nesbø nám servíruje spletitý případ, který nás zavádí do drsných norských hor a dokonce do Afriky, kde Harry Hole pátrá po netradičním mučicím nástroji, který způsobil smrt několika obětí. Zápletka je tentokrát opravdu zapeklitá, a když už si myslíte, že víte, přijde autor s dalším nečekaným zvratem, který zavede vyšetřování novým směrem. Pasáže odehrávající se v horách pokrytých sněhem považuji za obzvláště povedené, člověk jako by cítil studený vítr za krkem a slyšel hučení padající laviny. Nesbø se překonává i ve vykreslení postav, neomezuje se jen na známé hlavní hrdiny, ale poměrně dost prostoru věnuje i novým či vedlejším postavám; dokáže do příběhu vtěsnat právě takovou várku popisu psychiky zúčastněných aktérů a jejich životních peripetií, že na konci knihy vše zapadne do sebe a dává dokonalý smysl.

 

Jediné, co bych tentokrát vytkla, je chování samotného Harryho Holea, které je dle mého vkusu tentokrát až příliš „opilecké“. Myslím, že pro získání sympatií čtenáře nemusí být hlavní hrdina nutně čím dál větší alkoholik, propadat drogám a potácet se na samotném dně své existence. V tomto směru mi začíná být Harry Hole méně sympatický, nicméně jeho brilantní policajtská hlava to pořád ještě kompenzuje.

 

Katka Hošková, inflow.cz