Engerovi nešlo jen o detektivní příběh, osudné drama prožívá i Juul sám. Při požáru, kterým je poznačena i jeho tvář, zahynul šestiletý syn Jonas a manželství s Norou tragédii neuneslo.

 

Druhý díl, Fantomová bolest, vycházel z diagnózy, kdy člověk trpí bolestí v amputované noze, tady v přeneseném slova smyslu. Juulovi se ozval muž vězněný za vraždu, jenž mu nabídl informace o tragickém požáru. Novinář navíc zjistí, že zločin, za nějž byl odsouzen, nenese jeho rukopis. Vězňova záhadná smrt si tím víc žádala vysvětlení.

 

V třetím díle se zřetelně projevuje růst autorova slovesného mistrovství. Psychologická kresba postav, která byla maličko křečovitá, je přirozenější. Juulův zájem o vyšetření vraždy stařenky v pečovatelském domě se spojuje se skandálem, jehož obětí se stala jeho sestra Trine, norská ministryně spravedlnosti. Měla prý sexuálně obtěžovat svého politického partnera na setkání sociální demokracie. Pohled na společnost nabývá větší plasticity.

 

Je zjevné, že se autor z předcházejících dílů poučil. Přiznal to i na setkání s novináři. Po napsání čtvrté knihy zjistil, že příliš nekoresponduje s předcházejícími třemi, a tak se dal znovu do psaní. Původní představu o šestidílné krimi změnil na dílů pět. Přibyla i další rodinná záhada, kterou osvětlí pokračování.

 

Jisté je, že notná dávka neznáma přispívá k poutavosti vyprávění i k udržení čtenářské pozornosti. Je zřejmé, že norská krimi není jen Jo Nesbø.

 

František Cinger, Právo