Severské krimi je stále v kurzu a čtenáře baví. Pokud obálka ke všemu hlásá "JEN PRO SILNÉ POVAHY" na červeném výstražném proužku, je to tahák dvojnásobný. Čímž vyvstává otázka: Jedná se pouze o marketingovou (opravdu zdařilou) masáž? Z části rozhodně ano. Ale! Pokud od tohoto nápisu čekáte, že se v knize vyskytnou nechutnosti a brutality zcela nevídané, potom by vám asi větší radost udělala kniha 120 dnů sodomy. Ve Vraní dívce nic takového nenajdete. Přesto si myslím, že varování je pro určitou sortu čtenářů zcela na místě (už jen kvůli tomu, že ve švédských čtenářských vodách kniha vzbudila mimořádný rozruch). Přece jen příběh realisticky zachycuje kontroverzní téma - zneužívání, týrání a vraždy dětí.

 

Jak už bylo naznačeno, tématem číslo jedna jsou děti. Nikoliv bezstarostné děti hrající si s míčem plné radosti, nýbrž, jak správně tušíte, stinná stránka dětství. Děti, jejichž tatínkové je milují natolik, že se k nim v noci potají plíží do jejich postýlek.

 

Kniha je vyprávěna čtyřmi postavami. Všechny jsou ženy. První je žena neznámého jména, která u sebe doma ve skryté místnosti vězní malé chlapce. Chlapci jsou týráni, postupně zabiti. O této postavě toho moc nevíme, oplývá tajemstvím. 

 

Druhou postavou je psycholožka Sofia Zetterlundová, ke které na sezení dochází Samuel Bai a Victoria Bergmanová. Samuel je bývalý dětský voják ze Sierry Leone. Sofia působila v minulosti ve Freetownu (hlavní město Sierry Leone). Dokonce si prošla útokem dětských vojáků, kteří znásilňovali, mučili, zabíjeli jak děti, tak dospělé. Victoria je ve středních letech. Od raného dětství byla zneužívaná, nejdříve svým otcem, následně i jinými muži. Oba Sofiini pacienti trpí mnohočetnou poruchou osobnosti, jako reakcí na hluboká traumata, jimiž si oba prošli. Victoria je dalším z charakterů, který vypráví knihu. 

 

Poslední ženou tvořící příběh Vraní dívky je kriminální komisařka Jeanette Kihlbergová. Vyšetřuje vraždy mladých chlapců, kteří byli zneužiti, mučeni a ještě před smrtí jim byly odříznuty pohlavní orgány. Jeanette se během pátrání po vrahovi chlapců setkává se Sofií. Stanou se z nich dobré přítelkyně. Především proto, že se Jeanette cítí velmi osamělá, nedoceněná, nechtěná. Jak už svým manželem, tak i synem. Celým okolím. V Sofii nachází člověka, který o ni jeví nefalšovaný zájem, a konečně se cítí po mnoha letech milována.

 

Victoria často vzpomíná na své hrůzné zážitky z minulosti, které narušily její psychiku. Taktéž Sofii ve spojení se Samuelem vyvstávají na mysl vzpomínky z Freetownu, ale i na svého dřívějšího přítele, kterým byla podvedena. Bývá často velice rozrušená s roztěkanou myslí, začíná se hroutit. Jak děj plyne, objevuje se nečekaná a zásadní spojitost mezi Sofií, Victorií a vražedkyní chlapců – Vraní dívkou.

 

Ano, v této knize se objevuje pedofilie, dětská pornografie, zneužívání, obchod s dětmi, mučení, vraždy, ale tyto situace nehrají v příběhu prim, nýbrž dokreslují ponurou atmosféru a přidávají příběhu na realističnosti, hlavní roli hraje psychologie postav. V příběhu je postupně vykreslováno, jak jsou postavy zasažené svými prožitky jak z minulosti, tak z přítomnosti. Toto kontroverzní téma je čtenáři nabídnuto bez obalu, bez příkras, ale také bez zbytečného důrazu na brutalitu.

 

Děj dostává na spádu krátkými kapitolami, kterými kniha začíná. Postupně se prodlužují, přesto nechávají čtenáře v neustálém napětí. Střídají se kapitoly z minulosti (vzpomínky Sofie a Victorie) i z přítomnosti. Pro čtenáře mohou být části vracející se do minulosti občas zdlouhavé, dle mého jsou nezbytné. Jenom díky nim je zřejmý vývoj charakteru a vliv minulosti na celou osobnost postavy. A právě důkladné rozebrání charakterů přineslo spisovatelům mnohá ocenění.

 

Vraní dívka. Trochu jiné krimi, než známe. Ojedinělé. Člověk si při čtení říká, že podobné osudy se opravdu dějí. Právě ona realističnost je na knize to, co vás nejvíc zaujme. Ovšem nejedná se o lehké čtení. Slabším povahám kniha nesedne. Temný nádech, napínavé čtení, nečekané zvraty a pohled do nejčernějšího nitra lidské bytosti. Nevšední Vraní dívka – jak už nastiňuje samotná obálka.

 

K obálce (str. 299–300):

„Interiér domu v Dalarně.

V popředí stojí ona, sama, nahá, ve vysokých černých jezdeckých botách, které jí sahají až ke kolenům. Za zády schovává špinavé prostěradlo. V pozadí sedí na zemi Martin a nejeví o ni žádný zájem.

Teď však vidí jen usmívající se holčičku a roztomilé batole, které si roztržitě hraje s krabičkou nebo s kostkou. Jezdecké boty, které si jednou musela navléknout, když ji zneužíval, jsou dvě obyčejné punčochy a prostěradlo poskvrněné její krví a jeho tělesnými tekutinami je jen čistá noční košile.

Obraz je od Carla Larssona.“

 

Jana Filípková, ČBDB.cz