V Hypnotizérovi se poprvé setkáme se smutným detektivem, který má rozlousknout brutální vraždy členů jedné rodiny.
Po masakru zbyl jen syn Josef, který je v bezvědomí po utržených ranách, a starší sestra, jež je na začátku neznámo kde. Inspektor potřebuje vědět, co se stalo, potřebuje Josefa vyslechnout, proto se obrátí na psychiatra Erika Maria Barka, jenž se kdysi zabýval hypnózou psychicky narušených lidí. Ten sice kdysi slíbil, že už se hypnóze nikdy věnovat nebude, nakonec však Josefa v hypnotickém spánku vyslechne. Zdá se, že je případ rozřešen, jenže to je pouhý začátek. Bark nedodržel slib a někdo se mu mstí. Začne tím, že mu unese syna… Jsou případy – vražda a únos – propojeny nebo se jedná jen o shodu náhod. Na to se snaží najít odpovědi inspektor i psychiatr. Ten se musí ponořit zpět do vlastní minulosti, aby zabránil dalším neštěstím.

Ve druhém románu Joona Linna pátrá po násilníkovi, který v Brigittiněš dvoře, ústavu, kde se převychovávají dívky s barvitou minulostí, zmasakruje chovanku a vychovatelku tohoto zařízení.
Od počátku příběhu se zdá, že viník je jasný. Z místa činu totiž zmizela další z chovankyň – Vicky Bennetová. Pověřený vyšetřující komisař Olle Gunnarsson bere za hotovou věc, že tím se vlastně přiznala. Asi proto ohledání místa činu nebral až tak vážně. Nahrává mu i další okolnost, kdy dívka během útěku unese čtyřletého chlapce Danteho. Dohlížející kriminální komisař Joona Linna však této verzi nevěří. Něco se mu zdá jinak, divně. Gunarssonova verze mu připadá prvoplánová. Přesto postupuje s proudem a následuje s ostatními stopy domnělé vražedkyně…

Oba příběhy jsou členité, plné zvratů a taky plné jmen. Proto se jen těžko lze při poslechu v nich orientovat, určit přesně kdo je kdo. Švédská jména znějí totiž velmi podobně. Naštěstí jsou hlavní aktéři případů uvedení i na přebalu mp3, což značně zjednodušuje orientaci.

Osudů a motivů nám autoři předložili přehršle. Dávkují nám je pěkně postupně, promyšleně, žádný nenechávají vyčpět do prázdna a rozvíjejí je neustále v nových rovinách pohledu.  A tak se před námi odvíjejí v jednom i druhém románu osudy několika lidí, jejichž neštěstí, zloba, hněv, vztek mají kořeny v minulosti. A minulost je našla, minulost se před nimi opět otevřela a znovu vycenila kruté zuby.

Teprve při poslechu skvělé dramatické úpravy členitého románu jsem si uvědomila, jak romány autorů ze severu Evropy jsou plné smutku. Přijdou mi nějak chladné, jejich detektivové bývají smutní, tak trošku bez jiskry. Co jim chybí na žhavosti, to jim přebývá na druhé straně ve vytrvalosti, zaujatosti pro věc.
Stejný je i Joona Linna, zasmušilý komisař se smutnou minulostí. A proto k němu hlas Pavla Rímského jedinečně sedne.

Dvakrát přes patnáct hodin napětí, nečekaných zvratů, ojedinělých osudů. V podání Pavla Rímského vám ta doba uběhne velmi rychle. Hladově budete čekat, co nového vám prozradí, sami budete odhadovat další postup policie, předpokládat možné viníky těchto velmi složitých a rozvětvených příběhů. Příběhů, které začaly kdysi dávno a které ukazují, jak dávné prohřešky, nejsou-li včas dořešeny, mohou ovlivnit současnost každého z nás.

Ukázka Svědkyně ohně:
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/kepler.mp3
Ukázka Hypnotizér:  
http://www.radioservis-as.cz/katalog/mp3/hypnotizer.mp3

Vydavatelství: M. Pilař & Dragontattoo.cz, ADK Prague 2012
Zdroj foto: www.radioservis-as.cz (foto P- Rimského – Martin Pilař)
Zdroj: http://citarny.cz/index.php/multimedia/audioknihy/2007-audioknihy-hypnotizer-svedkyne-ohne

Jana Semelková, Citarny.cz