Norský spisovatel Thomas Enger dostal nabídku na zfilmování svých šesti děl, když dopsal třetí: Instinkt dravce. V češtině jej právě vydává Moba a sám Enger bude v pondělí knihu podepisovat v Praze.

Ještě před pár lety vyvážel odpadky na letišti, nyní jdou jeho detektivky na dračku. "Každé mé předchozí zaměstnání znamená zkušenost," říká Thomas Enger.

 

Ovlivnila minulost vaše psaní?

Svážení odpadků na letišti bylo asi tím nejhorším možným povoláním, bylo mi zle, jen jsem je ucítil. Navíc všude kolem lidé odlétali na dovolenou, to člověku nepřidá. Tak jsem toužil si s nimi vyměnit místo, až to bolelo. Byl jsem i číšníkem, jedno léto jsem prodával v kiosku.

Nakonec jsem skončil v místních novinách, což bylo značné zlepšení, nicméně trvalo, než jsem dokončil školu a mohl nastoupit jako sportovní novinář v internetovém deníku. Byl jsem tam devět a půl roku. Naučil jsem se, jak vznikají zprávy, poznal svou manželku, stal se otcem. A zjistil jsem, že to, co skutečně chci, je vyprávět své vlastní příběhy, ne novinářské.

 

V internetových novinách pracuje i váš hrdina Henning Juul.

Ano, máme několik společných rysů. Zprvu byl jen hrdinou, který  zoufale pátral, co se stalo v den, kdy zemřel jeho syn. Postupně posouval hranici dobra a zla, zjišťoval, kam může zajít, několikrát ji překročil. Měl jsem však v úmyslu ho vylíčit i jako dobrého a laskavého člověka - stará se o matku, má silný cit pro spravedlnost, v hloubi duše je to dobrý chlap. První kniha Kamenný déšť je hodně temná, přesto si i v ní Henning uvědomí, že ještě existují věci, které ho naplňují radostí. Vypovídá to, že se mnozí dokážou vyrovnat i s nejhorší ztrátou a žít dál, vidět znovu krásu.

 

Jak se Henning změnil od prvního dílu do třetího, který právě vychází v češtině?

Velmi. Konkrétně vám to neprozradím, ale zbývá ještě hodně věcí, které ho mohou překvapit, šokovat, na něž bude muset reagovat.

 

Čím si vysvětlujete oblibu skandinávské krimiliteratury?

Existuje velká tradice, naše krimi mívají silný sociální podtext. Postavy knih žijí ve skutečném světě své skutečné životy. Nicméně já se nepovažuji za politického spisovatele, pro mě je cílem bavit čtenáře.

 

Ale to není severské specifikum.

Severská krimi už je značkou jako originální šampaňské. Henning Mankell, Stieg Larsson či Jo Nesbo vydláždili cestu pro nová jména, i pro mě. Skandinávie má úžasnou přírodu, prosperuje, přesto tu existuje zlo. Jak je to možné? To je výchozí bod severské krimi, proto je tak přitažlivá.

 

Autor: Klára Kubíčková, kultura.idnes.cz